II. První rok je nejhorší…

Posted: 07/28/2010 in Jak se člověk cítí v cizím státě

Ten první rok je nejhorší!

Po přestěhování musíte začít fungovat v cizím jazyce z minuty na minutu. Je to něco jiného než když občas jedete na služební cestu do zahraničí, nebo máte pár hodinový meeting nebo seminář v cizím jazyce. Po meetingu jdete domů ke svému partnerovi nebo rodině, s přáteli do hospody a tam se odreagujete. Takhle ale musíte fungovat „auf Deutsch“ celý den, týden a dokonce i o víkendu… Ze začátku se těšíte na víkend, pak už máte ve čtvrtek pocit, že pátek nezvládnete a za několik měsíců Vás to vycůcne… Když pravidelně přejíždíte hranice, cítíte se hrozně hloupě. Všichni mluví buď německy a nebo zas česky a mozek tuto rychlou změnu nestíhá. Po čase se Vám začnou plést slova dohromady a v obou jazycích ztrácíte pohotovost.

A pak najednou přijde změna. Zvyknete si na ten nápor, najednou zvládáte i při jízdě autem vnímat zprávy a dopravní informace, slyšíte i to co si děti šeptají u vedlejšího stolu při obědě a uvolníte se večer u německého filmu, což horšího zamilujete si německé filmy.

To vede k tomu, že začnete používat cizí řeč jako mateřskou – nepřemýšlíte o tom, co vlastně chcete říct, dopředu si obsah vět nepřipravujete a nepřekládáte je. Mluvíte plynule a tím pak  ztrácíte zas pohotovost v překladu… Učit se cizímu jazyku se stává tématem na celý život, které neustále vyvýjíte a zlepšujete a zapomínáte..

Když se jednoho dne přistihnete, že automaticky reagujete v cizí řeči, je Vám strašně trapně… Doma v Čechách Vám vylítne místo „Dobrý den“ – „Hallo“ a místo „co?“ – „was?“ a když se vrátíte po 14 dnech dovolené zpátky, připadáte si jako prvňáček, který se učí první německá slova. Mozek si za těch 14 dní zvyknul nepřemýšlet a pak ho musím vždy 2 dny nutit, aby se mi vrátil do starých kolejí. Asi se smějete, ale je to tak, ten kdo to nezažil to nepochopí… Dříve jsem také nechápala jak naše známé osobnosti, které se po 89. ostěhovaly do zahraničí, po pár letech neuměly česky… Člověk se musí opravdu snažit, aby nezakrněl, udržovat pravidelný kontakt a hlídat se…zní to paradoxně, ale skutečně je to tak. A co Vás dokáže nejvíce naštvat, když si Vás pubetrální bratr pokaždé dobírá, že už jste jako ti Němci a že jste pochytili jejich přízvuk.

Poslední fází jsou sny v cizím jazyce. Nejdříve vyprávíte přítelovi v noci česky, ten se samozřejmě diví a teprve když se po 3. ptá: „Was?, Was?? Was hast Du gesagt???“ se probudíte… Pak přijdou dvojjazyčné sny, dále sníte poprvé o svém přítelovi v němčině , pak o kolegách, dětech ze školy a každodenních starostech.

A teprve pak si můžete v klidu oddychnout, protože v tomto momentě jste to zvládli.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s