Archive for the ‘Na cestách’ Category

Nechci v žádném případě hanit naše České dráhy. V Německu to funguje s drahami podobně, až na ty záchodky, ty jsou čistší…

ICE má věčně zpoždění a regionální vlak je podobně neútulný a narvaný jako u nás, protože je o dost levnější. My máme akorát 8 německých variant v jednom :O) , když spočítám základní druhy německých vlaků (ICE, IC, EC,D, RE, RB, NV a S) 
I když musím uznat, že České dráhy se stávají světovými. Když jsem se tenkrát stěhovala z Prahy, zavedli zrovna linku S. Nikdy jsem s ní nejela, jen to vždy hlásili v tramvaji někde u Hradčanské. Ovšem není linka S jako S, smysl S-Bahn je vlastně ten, že je to kombinovaná doprava, to znamená, že tyto vlaky jezdí jak v podzemí, tak i nadzemí. Což si bohužel nedovedu v Praze dost dobře představit ;o) Budu ráda za každý komentář, pokud někdo S-spoji v Praze jezdí!

 ICE kleinRE -kleinZug innen klein

 Co Vás čeká za českými hranicemi…
Nejen že pokaždé dostanete šok, když najednou všichni mluví jiným jazykem, ale pokud nemáte lístek až do místa, kam cestujete, tak máte prohráno. Rozhodně nemůžete počítat s tím, že Vám Němci poradí při koupi lístku v automatu. Ne že by nechtěli, ale někteří se prostě skutečně nevyznají. Mnozí totiž vlakem necestovali několik posledních let, jo vítejte v Německu – ve světě nekonečných dálnic a každodenních několikahodinových zácp… Je ale zábava, když musím dokonce já radit na nádraží Němcům při koupi lístku ;O) A to podotýkám nejsem žádný profík! Dodnes totiž nevím k čemu ty 3 druhy automatů slouží… ;o( , na všech totiž stojí Fahrkarten/Tickets/Billets/Biglietti…

    automaten kleinautomat 2automat 3

A aby to nebylo zas až tak jednoduché, tak jsou na těch dvou automatech ještě různá tlačítka ;o) Pokud pak sejdete dolu do S-Bahn, čekají tam na Vás ještě další automaty (HURÁ!)
Tip: ten pravý automat je takový ten touch-systém, kde můžete platit kreditní kartou, ten doporučuji NEPOUŽÍVAT! Může se totiž stát, že u něj strávíte dalších 10 minut a ujede Vám vlak, je docela komplikovaný a dlouho mu to trvá :o)No i když co se pozdních příchodů týče, těch bych se vůbec vyvarovala. Většinou ty automaty blbnou a nechtějí brát papírové peníze. 50 eurovky nemění vůbec a u ostatních si 10x rozmýšlejí, kterou bankovku vezmou a kterou ne. Kolikrát si říkám, že tam někde musí být schovaná kamera a někdo se dobře baví… Není nic horšího než když spěcháte na vlak a automat Vám vyplivuje jednu bankovku za druhou zpátky…V tu chvíli bych vraždila. Už jsem takhle několik spojů promeškala, doporučuji proto mít u sebe při cestování hodně drobných mincí…

Reklamy

Cestují jsou opravdu různí. Někteří si chtějí povídat, jiní jsou unavení, chtějí mít svůj klid a jen spát, němečtí puberťáci jsou zpravidla hluční a pak jsou tam i ti, kteří se chtějí hádat. Pro mě je asi nejhorší, když si ke mně do kupé přisedne člověk, který o sebe nedbá… To se pak hned cítíte jako doma v rodné Praze v tramvaji při 35 stupních ;O(  Bohužel nejsem zastánce českého přísloví, že „Každý správný Čech by měl smrdět“ ;O)

Když cestujete pravidelně, tak si na tohle musíte zvyknout a vytěžit z cesty pro sebe to nejlepší! Ať se to týká spolucestujících nebo imbisu. Po nějaké době jsem v Plzni objevila „Pendl café“- nachází se v nádražní hale a je to opravdu pravý poklad! Mají tam výborné kafe, zákusky-ty se musím přiznat, jsem ještě nevyzkoušela, wifi zdarma, moc milou obsluhu a nadherný pohled proskleným čelním oknem do nádražní haly.
Pendl café – Nádražní ulice, Plzeň 

    SL731037_1SL731038_1SL731077

 

 

 Hauptbahnhof München
Vzpomínám si, jak jsem poprvé vystoupila v Mnichově na hlavním nádraží… Musím říct, že jsem čekala nějakou top-moderní architekturu. Vůbec ne! To nádraží vypadá podobně jako náš Hlavák. Stará budova, je tam kolem 35 nástupišť, hodně lidí, vlaků a potulovačů a v podzemí přímý vstup do S- a U-Bahn.
Link: S-bahn-Netz München
Je to nádraží s charakterem….ta historie tam na Vás přímo dýchá! Ráda chodím pro bagetu a kafe k „Yormas“. Je to levnější než ve Starbugs Coffee a mají tam všechno: od nápojů, asi 6 druhů kafe včetně úžasných Monin sirupů, baget, salátů až po typicky bavorské pochoutky  jako „Bratwurst- a Leberkäsebaguette“. Říkám si, jak je to možné, že tento řetězec ještě finančně prosperuje. Obyčejná bageta, Butterbrezel nebo kafe stoji 1 Euro, jinde jsou ty ceny 3x tak vyšší…Na druhou stranu je tam pořád narváno, takže je to určitě díky kvantitě.
Link: Yormas – nimm mich mit :o)

SL731061_1SL731126

     

SL731068_1Spěšný Alex…

 Link: Linienplan Alex = Alex Streckenkarte

 

Bylo by prima, kdyby to s pendlerama pokaždé vyšlo. Ale bohužel jsem jela hodněkrát i sama. To pak člověk pozná spoustu různých lidí! Koho vlastně potkáte ve spěšném Alexovi? 

 Němci tomu říkají „der Regionalzug aus Prag“ :O) – což je nesmysl sám o sobě :O) Vedle cestujících, kteří absolvují celou trasu, jako např. pendleři nebo turisté – nejlepší jsou německé třídy, dospívající kolem 15 let, kteří se courají celou dobu sem a tam a tam a sem, pijí pivo z plechovek a řvou, nebo se v lepším případě vyřvali už v Praze a spí, jsou ostatní cestující rozděleni na etapy. Z Prahy jezdí lidi do Plzně nebo Domažlic a v Plzni nastupují zas jiní, kteří pokračují směr hranice. Za hranicemi přistupují Němci, kteří cestují většinou do Regensburku a v Regensburku přistupuje další várka do Mnichova. Co tím chci říct, už v Praze máte problém najít místo, ale na německé straně je ten vlak na prasknutí! O letní sezóně už vůbec nemluvím, to se stojí a sedí ve všech uličkách i před záchodem. Nevím čím to je, možná to vězí v tom názvu „der Regionalzug aus Prag“, kdyby to nazvali mezinárodní Alex z Prahy, tak by si němečtí cestující třeba našli jiné spojení :O) Možná by také pomohlo připojit pár vagonů navíc, ale to bych asi chtěla moc…

 

SL731070_1

Kdo ví, každopádně si jsem jistá, že tím vlakem nejezdí jen kvůli smradlavým záchodům, věčně netekoucí vodě nebo spolehlivosti. Na téma spolehlivost mám také jednu příhodu. Bylo 1.1.2008 a já jsem se vracela po Silvestru domů. Za Regensburkem se porouchala lokomotiva, nejdříve jim vypadlo topení a pak i světlo. Nebyl to moc hezký pocit projíždět německými lesy v zimě a tmě…Přítel se rozčiloval po telefonu: „To je drzost, to vám přece nemůžou udělat, měli by vám přinést aspoň čaj“ – tou větou mě fakt pobavil :O) Až když jsme byli v Plzni, našel se u Českých drah technik, který poruchu opravil. 

 

SL731071_1

Ale je co je ve spěšném Alexovi k nezaplacení je Board restaurant, který Vás v zimě zachrání před zmrznutím a v létě před dehydratací…I Když kafe by mohlo být lepší ;o)

Nejen  že je cestování do ciziny dlouhé, jak jsem již naznačila, ale za těch pár měsíců se stane také únavným a nudným, pokud zrovna nepotkáte milé lidi, a také to leze pěkně do peněz…

Ze začátku jsem si vždy ve čtvrtek před mou páteční cestou kupovala na Hlaváku zpáteční mezinárodní jízdenku do Mnichova. Proč už ve čtvrtek? Nevím, jestli jste někdy byli v Praze na mezinárodní pokladně, jestli ne, tak bych si to, být vámi,  pro zajímavost došla vyzkoušet. Jednou, když přede mnou stálo asi 15 informujících se cizinců, jsem tam vytvrdla hodinu a půl! Příště jsem si sebou brala iPod, nebo v lepším případě doprovod, který to ale stějně po půl hodině vzdal :O) Na tohle jsem prostě v pátek, když jsem letěla z práce rovnou na vlak, neměla čas, sílu ani nervy.
Byl to takový můj čtvrteční rituál, zaplatila jsem jízdenku, tenkrát to bylo kolem 52 Euro-1352 Kč a došla si vyměnit nějaké peníze.

Bayern-Ticket: Jak jsem se vlastně dostala do skupiny tzv. “Pendlerů“. (Link)

Jednou na podzim, když jsem byla asi 10 minut od hranic Furth im Wald a zrovna se chystala zakousnout do kuřecí bagety z Hlaváku za 39 Kč,  za mnou přišla ňáká slečna, jestli nebudu kupovat Bayern Ticket. Samozřejmě jsem měla, jako vždy, koupený svůj zpáteční lístek, ale ráda jsem si k ní přisedla a nechala si vysvětlit, jak to funguje. Jako každý správný Čech jsem přece chtěla do budoucna na cestování ušetřit :O)
Tehdy jsem zjistila, že cestování nemusí být jen zdlouhavé a nudné, když poznáte fajn lidi, a ještě k tomu se dá jet od hranic do Mnichova skoro za hubičku! Od té doby jsem jezdila s partou Čechů, kteří pendlovali stejným způsobem jako já, kteří měli podobné starosti a cíle, se kterými byla sranda a bylo si pořád co povídat… Každý týden jsem sledovala email, kdo zas pojede. Vyměnili jsme si telefony a dali si spicha na Hlaváku. Někteří z nich mi přirostli k srdci… Byla to hezká doba!