Ten první krok, jak začít život v nové zemi, jsem měla díky tomu snadnější, že jsem se mohla přihlásit k pobytu na přítelovo adrese. Bez trvalého bydliště bych se nemohla ucházet o zaměstnání, ale ani si např. zařídit bankovní konto, což automaticky musíte doložit ve svých Bewerbungsunterlagen.

V roce 2008 byla Česká republika sice již několik let v Evropské unii, ale vyřízení pracovního povolení bylo stále nutností. Alespoň jsem ale měla neomezené povolení k pobytu, to už byl světlý začátek.

Německo je všeobecně známé svými přehnanými zákony a byrokracií, což celou věc značně ztěžuje… Tak začala má honba po úřadech a tápání v začarovaném kruhu…

Po několika měsíčním hledání zaměstnání mě pozvala k pohovoru jedna pracovní agentura z Mnichova. Považovala jsem to za ohromný úspěch, dokud jsem se tam nedozvěděla, že nové zaměstnání nenaleznu bez pracovního povolení a pracovní povolení je přidělováno jen na základě smlouvy od zaměstnavatele – ein Teufelskreis halt. Měla jsem v podstatě dvě možná řešení – buď se vdát kvůli pracovnímu povolení, jako to dělají některé východní národnosti, a nebo čekat na zázrak.

Chtělo by se Vám vdávat kvůli pracovnímu povolení? Mně ne, tak jsem holt čekala na ten zázrak… ;o)

Reklamy

Poté, co jsem se přestěhovala do zahraničí, se často setkávám s tím, že se mě lidé se zájmem ptají, jaké to je žít v cizím státě, komunikovat v cizím jazyce a že jsem si jistě finančně polepšila…

Samozřejmě je pravda, že se v zahraničí více vydělává, ale co pro to člověk musí obětovat a za jakých podmínek si většina Čechů nedokáže ani představit.

Nikdo Vám předem například neřekne, že Vaše studium nebude v zahraničí uznáno. Když budete mít štěstí, uznají Vám alespoň titul, ale bez studijního zaměření je Vám akademický titul stejně víceméně k ničemu.

O nás Češích se povídá, že jsme šikovný a učenlivý národ a není problém se uplatnit i v jiné branži než člověk vystudoval. V zahraničí to ale bohužel takto nefunguje. Když se ucházíte o zaměstnání, musíte doložit státně uznaný certifikát nebo studium – např. “sgn. staatlich anerkannter Sozialpädagoge“. Jinak řečeno bez státně uznaného studia Vám nikdo nedá šanci.

Já jsem se do cizího státu nechtěla stěhovat bez zaměstnání za žádnou cenu, jako bych věděla, že ten první rok by byl tak ještě daleko horší…

Raum E 14

Posted: 02/06/2010 in nove zamestnani

Škola tu začíná v polovině září, takže jsem měla ještě 14 dní, abych se prokousala novým  Schulplanem a zapracovala se. Mým prvním úkolem bylo zařídit dětem místnost pro volný čas –  „Raum E14“ . Dostala jsem budget a volnou ruku při výběru. Objednala jsem jim sedačky, stoly a židle, skříňky, polštáře a květiny. Taky dostali rádio, časopisy, stolní hry, kicker, stolní tenis. V místnosti zůstal v rohu bar, který na začátku spíše překážel, ale později se ukázalo, že tam můžeme uskutečnit naše kurzy vaření. ;o)

Ta místnost pro volný čas, alespoň dle mého názoru, vypadá supr. Ale jediný feedback, co jsem od dětí dostala, byl: „No samozřejmě, škola chce na nás ušetřit, tak koupila věci z Ikei…“

Kdysi mi můj otec říkal, že jsem nevděčná, že mám počkat, jak se ke mě budou chovat jednou moje vlastní děti. Ale myslím, že neměl pravdu. My bychom dali tenkrát na gymplu nevím co za to mít takový luxus. My jsme byli vděční a taky hrdí za pohovku a rychlovarnou konvici ve třídě, co nám zasponzorovali rodiče jedné ze spolužaček.

My jsme byli jiní, ze staré školy jak by řekli naši rodiče….

Nemůžu říct, jestli jsou německé děti horší než české, ale každopádně jim rodiče více dovolí a vyrůstají ve větším luxusu, kromě přistěhovalců samozřejmě…Ale jako všude je nejdůležitější poznat jejich osobnost a přistupovat ke každému s jiným měřítkem. Brácha se smál, že nechápe, jak já můžu pracovat s puberťáky – mám 7. – 10. třídu. Ale brácha mě holt vidí jinak než cizí děti, vidí mě očima o 11 let mladšího bratra…

Uznávám, že bylo někdy těžké, vybudovat si u dětí respekt. Jsem v učitelském kolektivu jedna z nejmladších, toto byla má první práce v pedagogickém oboru s mladistvími a jěště k tomu cizinka. Ale po několika měsících se mi to podařilo. Musím ale přiznat, že ty první tři měsíce nebyly jednoduché a byly i dny, kdy mi nebylo zrovna do zpěvu. Čekají na každou chybu, kterou učitel udělá, jsou drzí a velice rádi diskutují…

Mám je ale všechny moc ráda, každý je jiný a svým způsobem náročný! Když jich je pohromadě 40, tak ten den stojí za to… Jsou dny, kdy mě úplně uvádí v šílenství a když přijedu domu, sednu na gauč a koukám zbytek večera jen na telku se sklenkou vína. Pak jsou dny, kdy jsou úplně super, kdy se nám povede projekt a jsou spokojení, to mi dává sílu. Jsou to trochu jak moje děti…

Když jsem tenkrát seděla v regionálním expresu z Prahy a rozčilovala se kvůli hlasitě řvoucím a sem a tam pendlujícím německým puberťákům, nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že jednou – vlastně za necelé 2 roky – budu pracovat na německé škole, rozčilovat se s nimi ještě více a udělovat jim jeden trest za druhým. Takový paradox!

Jeden z žáků se mě na začátku školního roku zeptal, jestli jsem si už jako malá holka přála pracovat na německé škole jako pedagogická pracovnice. Co v té chvíli říct? Ano. Ne. Byl to osud? Asi jsem řekla něco ve smyslu: „Vystudovala jsem učitelku pro gymnázia a to jsem si přála i dělat…“

Po osmi měsících stálého hledání práce, kdy jsem poslala více jak 300 žádostí na různé pozice a již vůbec nedoufala, že nějakou práci najdu, mi na cestě na dovolenou volali z jedné privátní školy v Dachau a nechali zprávu na záznamníku: „Wir möchten gerne Frau Jiraskova einstellen.“ Když jsem tuto větu slyšela asi po třetí, začala jsem se radovat, nemohla jsem tomu vůbec uvěřit.

Nechci v žádném případě hanit naše České dráhy. V Německu to funguje s drahami podobně, až na ty záchodky, ty jsou čistší…

ICE má věčně zpoždění a regionální vlak je podobně neútulný a narvaný jako u nás, protože je o dost levnější. My máme akorát 8 německých variant v jednom :O) , když spočítám základní druhy německých vlaků (ICE, IC, EC,D, RE, RB, NV a S) 
I když musím uznat, že České dráhy se stávají světovými. Když jsem se tenkrát stěhovala z Prahy, zavedli zrovna linku S. Nikdy jsem s ní nejela, jen to vždy hlásili v tramvaji někde u Hradčanské. Ovšem není linka S jako S, smysl S-Bahn je vlastně ten, že je to kombinovaná doprava, to znamená, že tyto vlaky jezdí jak v podzemí, tak i nadzemí. Což si bohužel nedovedu v Praze dost dobře představit ;o) Budu ráda za každý komentář, pokud někdo S-spoji v Praze jezdí!

 ICE kleinRE -kleinZug innen klein

 Co Vás čeká za českými hranicemi…
Nejen že pokaždé dostanete šok, když najednou všichni mluví jiným jazykem, ale pokud nemáte lístek až do místa, kam cestujete, tak máte prohráno. Rozhodně nemůžete počítat s tím, že Vám Němci poradí při koupi lístku v automatu. Ne že by nechtěli, ale někteří se prostě skutečně nevyznají. Mnozí totiž vlakem necestovali několik posledních let, jo vítejte v Německu – ve světě nekonečných dálnic a každodenních několikahodinových zácp… Je ale zábava, když musím dokonce já radit na nádraží Němcům při koupi lístku ;O) A to podotýkám nejsem žádný profík! Dodnes totiž nevím k čemu ty 3 druhy automatů slouží… ;o( , na všech totiž stojí Fahrkarten/Tickets/Billets/Biglietti…

    automaten kleinautomat 2automat 3

A aby to nebylo zas až tak jednoduché, tak jsou na těch dvou automatech ještě různá tlačítka ;o) Pokud pak sejdete dolu do S-Bahn, čekají tam na Vás ještě další automaty (HURÁ!)
Tip: ten pravý automat je takový ten touch-systém, kde můžete platit kreditní kartou, ten doporučuji NEPOUŽÍVAT! Může se totiž stát, že u něj strávíte dalších 10 minut a ujede Vám vlak, je docela komplikovaný a dlouho mu to trvá :o)No i když co se pozdních příchodů týče, těch bych se vůbec vyvarovala. Většinou ty automaty blbnou a nechtějí brát papírové peníze. 50 eurovky nemění vůbec a u ostatních si 10x rozmýšlejí, kterou bankovku vezmou a kterou ne. Kolikrát si říkám, že tam někde musí být schovaná kamera a někdo se dobře baví… Není nic horšího než když spěcháte na vlak a automat Vám vyplivuje jednu bankovku za druhou zpátky…V tu chvíli bych vraždila. Už jsem takhle několik spojů promeškala, doporučuji proto mít u sebe při cestování hodně drobných mincí…

Cestují jsou opravdu různí. Někteří si chtějí povídat, jiní jsou unavení, chtějí mít svůj klid a jen spát, němečtí puberťáci jsou zpravidla hluční a pak jsou tam i ti, kteří se chtějí hádat. Pro mě je asi nejhorší, když si ke mně do kupé přisedne člověk, který o sebe nedbá… To se pak hned cítíte jako doma v rodné Praze v tramvaji při 35 stupních ;O(  Bohužel nejsem zastánce českého přísloví, že „Každý správný Čech by měl smrdět“ ;O)

Když cestujete pravidelně, tak si na tohle musíte zvyknout a vytěžit z cesty pro sebe to nejlepší! Ať se to týká spolucestujících nebo imbisu. Po nějaké době jsem v Plzni objevila „Pendl café“- nachází se v nádražní hale a je to opravdu pravý poklad! Mají tam výborné kafe, zákusky-ty se musím přiznat, jsem ještě nevyzkoušela, wifi zdarma, moc milou obsluhu a nadherný pohled proskleným čelním oknem do nádražní haly.
Pendl café – Nádražní ulice, Plzeň 

    SL731037_1SL731038_1SL731077

 

 

 Hauptbahnhof München
Vzpomínám si, jak jsem poprvé vystoupila v Mnichově na hlavním nádraží… Musím říct, že jsem čekala nějakou top-moderní architekturu. Vůbec ne! To nádraží vypadá podobně jako náš Hlavák. Stará budova, je tam kolem 35 nástupišť, hodně lidí, vlaků a potulovačů a v podzemí přímý vstup do S- a U-Bahn.
Link: S-bahn-Netz München
Je to nádraží s charakterem….ta historie tam na Vás přímo dýchá! Ráda chodím pro bagetu a kafe k „Yormas“. Je to levnější než ve Starbugs Coffee a mají tam všechno: od nápojů, asi 6 druhů kafe včetně úžasných Monin sirupů, baget, salátů až po typicky bavorské pochoutky  jako „Bratwurst- a Leberkäsebaguette“. Říkám si, jak je to možné, že tento řetězec ještě finančně prosperuje. Obyčejná bageta, Butterbrezel nebo kafe stoji 1 Euro, jinde jsou ty ceny 3x tak vyšší…Na druhou stranu je tam pořád narváno, takže je to určitě díky kvantitě.
Link: Yormas – nimm mich mit :o)

SL731061_1SL731126